(Prague 1820–1871)
“Portrait of Franziska Countess Kolowrat-Krakowsky (born 5 July 1835)
and Seraphine Countess Kolowrat Krakowsky (born 28 August 1838)”, according to inscription on the reverse and titled “painted by Joseph Manes, anno 1841”, signed, dated (incised)
Jos. Manes 1841, oil on panel, 44.5 x 35.5 cm, framed, (Rei)

Today, 145 years after his death, there is still no question of the importance of Josef Mánes to 19th century Czech art. However, for any collector of 19th century art his work is essentially unobtainable as it very rarely appears on the market. The painting depicts Maria Františka Romana (1835-1904) and Maria Františka Serafín (1838-1842), daughters of Josef Arnošt Emanuel Kolowrat-Krakowský (1795-1864), the owner of castle Týnec near Klatovy, and his wife Ernestine Schirndinger von Schirnding (1804-1886). We find nothing in the literature about their relationship with Josef Mánes, or about his visit to this region during that year. The possibility should not be discounted that the painter and client met for the first time at the František Thun-Hohenstein Salon to which Mánes had been taken by his father Antonín and his uncle Václav. During the short period from the end of the 1830s to the beginning of the 1840s, Mánes was not generally receiving orders for portraits from the ranks of the nobility and bourgeoisie, but rather from amongst his acquaintances and friends. These were mainly small pencil sketches of his close relatives and friends (portrait of his uncle Václav, 1838, and portrait of the painter František Horčičky, 1841). One exception is the oil portrait of his brother Quido from 1840. In terms of the currently known portraits dating from the late 1830s and early 1840s, the work offered here is without doubt Mánes’ most interesting and highest quality work of portraiture. The literature records that some of Mánes’ portraits from this period were painted in the spirit of the works of Antonín Machek (1775-1844). However, the portrait of the Kolowrat-Krakowský sisters shows that Mánes’ artistic flair was not as reactionary as it may appear. On the contrary, it demonstrates his great talent as a painter and his familiarity with the German and Austrian portrait painters, in particular Austria’s Ferdinand Georg Waldmüller. The picture was painted with incredible lightness of touch and aplomb. Contrary to Mánes’ loose signature style, here he captured a range of small details whose persuasive power proves that the picture did not serve as a study for a larger format, but is itself an original work of art. Although there is no mention of a work in the literature previously published about Mánes, there is not the slightest doubt about the authenticity of the work. The work is signed and dated on the paint. A completely identical signature can be found on the The Eagle’s Nest, which was painted only one year previously and is often reproduced in the literature. Although the subject matter of the two works may differ, the landscapes share a similar style of execution. The present lot bears an authentic description of the sitters on the reverse, stating their identities and confirming Mánes as the originator of the work. The composition of the landscape behind the two sitters is drawn from Mánes’ studies in the region of Hostim, which likewise were painted in 1841 (National Gallery in Prague. K 14356). The artist has used the right-hand side of the composition in these studies for the background landscape on the right of the present portrait. Therefore one can justifiably assume that the portrait was painted in Prague, from the beginning of August 1841 to the end of 1841 and using the landscape sketches that Mánes and his father Antonín had painted in the region of Sv. Jan pod Skalou. This fine example of portrait painting is a real gem in the early oeuvre of this Czech painter, and its quality it assures that it is amongst the most valuable works of any collection of 19th century Czech art.

We are grateful to Dr. Michael Simek for his assistance in cataloguing this work.


Josef Mánes
(Praha 1820 – 1871)
Portrét Marie Františky Romany a Marie Františky Serafíny Kolowrat-Krakowských, signováno a datováno vpravo dole Jos. Manes 1841, olej/dřevo, 44,5 x 35,5 cm, rámováno (Rei)

Provenience:
soukromá sbírka, Rakousko

O významu Josefa Mánesa v českém umění 19. století není ani dnes, 145 let od jeho smrti pochyb. Pro každého sběratele umění 19 století je ale Josef Mánes v podstatě nedostižnou metou, protože jeho díla se na trhu objevují zcela, ale opravdu zcela výjimečně. Obraz zachycuje Marii Františku Romanu (1835-1904) a Marii Františku Serafínu (1838-1842), dcery Josefa Arnošta Emanuela Kolowrat-Krakowského (1795-1864), majitele zámku Týnec u Klatov a jeho ženy Ernestiny Schirndinger von Schirnding (1804-1886). O jejich vztahu k Josefu Mánesovi se v literatuře nedočteme nic, stejně jako o Mánesově návštěvě v tomto kraji toho roku. Nelze vyloučit, že k prvotnímu setkání malíře a objednavatele portrétu došlo v salónu hraběte Františka Thuna-Hohensteina, kterého se Mánes účastnil jako doprovod svého otce Antonína a strýce Václava. Konec 30. a začátek 40. let 19. století je nicméně obdobím, kdy Mánes ještě běžně nepřijímal objednávky na portréty z řad šlechty či měšťanstva, většina portrétovaných byly osobnosti z okruhu jeho známých či přátel. Jednalo se především o drobné tužkové skici jeho nejbližších (Podobizna strýce Václava, 1838, Podobizna malíře Františka Horčičky, 1841). Výjimkou je olejová podobizna bratra Quida z roku 1840. Z hlediska dosud známých portrétu z konce 30. a začátku 40. let 19. století je nabízený obraz bezesporu nejzajímavější a nejkvalitnější známou ukázku Mánesova portrétního mistrovství. O některých Mánesových portrétech z přelomu 30. a 40. let 19. století se v literatuře uvádí, že jsou malovány ještě v duchu tvorby Antonína Machka (1775-1844). Portrét sester Kolowrat-Krakowských ale ukazuje, že Mánesovo umělecké cítění nebylo v této době tak zpátečnické, jak by se zdálo, naopak ukazuje jeho velký malířský talent a také znalost německých a rakouských portrétistů, především Rakušana Ferdinanda Georga Waldmüllera. Obraz je namalován s neuvěřitelnou lehkostí a suverenitou, navzdory uvolněnému rukopisu zachycuje Mánes řadu drobných detailů, jejichž přesvědčivost ukazuje na skutečnost, že obraz nebyl chápán jako studie k většímu formátu, nýbrž jako hotové, svébytné umělecké dílo. Ačkoliv se nejedná o dílo, které by bylo v minulosti publikováno v základní mánesovské literatuře, o autenticitě díla není sebemenších pochyb. Obraz je podepsaný a datovaný do barvy, zcela identickou signaturu můžeme nalézt i na obraze Orlí hnízdo, namalovaném jen o rok dříve, jež je v literatuře hojně reprodukován. S tímto obrazem má portrét společné i pojetí krajinného prostředí, do které jsou oba rozdílné náměty zasazeny. Autentický popis portrétovaných na zadní straně nabízeného obrazu navíc přesně určuje jejich identitu a potvrzuje i autora díla. Výsledná podoba krajiny za oběma portrétovanými zčásti vychází z Mánesovy studie z okolí Hostimi, namalované taktéž v roce 1841 (Národní galerie v Praze, K 14356), jejíž pravá část kompozice posloužila umělci jako předloha pro pravou část krajinného pozadí nabízeného portrétu. Lze se tedy oprávněně domnívat, že portrét byl namalován v Praze v druhé polovině roku 1841 s použitím Josefových krajinářských skic ze začátku srpna 1841, kdy spolu s otcem Antonínem maloval v okolí Sv. Jana pod Skalou. Tato krásná ukázka Mánesova portrétního mistrovství je opravdovým klenotem v rané tvorbě tohoto českého malíře, a svou kvalitou se může řadit k nejcennějším dílům každé sbírky českého umění 19. století.

Děkujeme PhDr. Michalu Šimkovi za odbornou pomoc